Silné zimné blesky spustili dlhotrvajúce hvízdanie v okolí Zeme
Fínske polárne observatórium Kannuslehto zachytilo pred siedmimi rokmi zvláštny druh rádiových vĺn na počuteľných kmitočtoch – rad hvízdavých zostupných tónov, ktoré sa objavovali po celú noc až do rána. Také javy vznikajú šírením rádiových impulzov od blesku plazmatickým prostredím v blízkom vesmírnom okolí Zeme. Doteraz ale nikto nepreskúmal vlastnosti zdrojových bleskových výbojov. To sa podarilo dvom českým vedcom v spolupráci s kolegom z Fínska. Výsledky publikoval časopis Nature Communications.
Elektromagnetické signály generované bleskovými výboji, tzv. atmosfériky neboli krátke sféricky, šírili sa vlnovodom, ktorý tvorí spodný okraj ionosféry a povrchu Zeme, na vzdialenosti až niekoľko tisíc kilometrov od zdrojového blesku. Časť elektromagnetické energie týchto sfér môže preniknúť skrz ionosféru a ďalej do zemskej magnetosféry. Na svojej ceste plazmatickým prostredím magnetosféry sa nízke frekvencie elektromagnetického signálu šíria pomalšie než vysoké tóny.
„Pokud takový signál zachytí rádiový přijímač na zemi nebo na družici a pustíme-li si jeho záznam do reproduktoru nebo sluchátek, uslyšíme krásný hvízdavý tón,“ popisuje Ivana Kolmašová z Ústavu fyziky atmosféry AV ČR a Matematicko-fyzikální fakulty UK.
Tri búrky napojené na jeden hvízdovod
Dne 3. januára 2017 sa objavil hvízdovod v blízkosti fínskej polárnej prijímacej stanice Kannuslehto, ktorá patrí Geofyzikálnemu observatóriu Sodankyla. Stanica začala skoro po polnoci zaznamenávať množstvo hvizdov, ktoré prichádzali po dobu skoro osem hodín.
„Analýzou záznamů stanice spolu se záznamy bleskových detekčních sítí EUCLID (EUropean Cooperation for LIghtning Detection) a WWLLN (World Wide Lightning Location Network) jsme zjistili, že zdrojové blesky pocházely překvapivě ze tří různých bouřek, jejichž elektromagnetické stopy sdílely tentýž hvizdovod,“ říká Ondřej Santolík z Ústavu fyziky atmosféry AV ČR a Matematicko-fyzikální fakulty UK. „Řady hvizdů v nočních hodinách byly způsobeny dvěma mohutnými bouřkovými systémy nad Středozemím. Nad ránem se objevily nejsilnější hvizdy díky malé bouřce na západním pobřeží Norska, která vyprodukovala nepříliš četné, ale zato velmi silné blesky ̶ z nichž celá jedna polovina byla schopná spustit řady hvizdů,“ přibližuje vědec.
„Překvapením pro nás bylo, že sfériky, které se šířily od svých zdrojových blesků na africkém pobřeží Středozemního moře, měly po své cestě dlouhé více než 4000 km pod ionosférou ještě dost síly vybudit řady hvizdů. Dále jsme zjistili, že téměř polovina zdrojových blesků byla kladná, což je dvakrát větší zastoupení kladných blesků než v obvyklých evropských zimních bouřkách,“ doplňuje Ivana Kolmašová.
Dokonalá nepriazeň počasia
Prítomnosť hvizdov je jednoznačným dôkazom existencie hustených trubic, o ktorých sa toho zatiaľ moc nevie. Prvé informácie o o hvízdaní sa dátujú už do tridsiatych rokov minulého storočia a rady hvízdania sa občas objavujú vo vedeckých publikáciách v súvislosti s hustenými trubicami, ale zdrojovými bleskami hvizdov sa až doteraz nikto detailne nezaoberal.
„Naše pozorování by ovšem nebylo možné bez dokonalé nepřízně počasí. V lednu 2017 bylo totiž ve Středozemí chladněji než obvykle a v severní Evropě naopak tepleji. Obě tyto anomálie umožnily zformování mohutných bouřkových oblaků v jižní i severní Evropě, které pak zásobily svými elektromagnetickými projevy hvizdovod s ústím blízko polární stanice, jež řady hvizdů zaznamenala,“ říká Ondřej Santolík.
„Z naší analýzy vyplývá, že je důležité se věnovat studiu zimních bouřek a zaměřit se na ty bleskové výboje, které udeří ve vyšších zeměpisných šířkách, neboť jsou schopné vybudit řady hvizdů a jsou tedy ideálními pomocníky při výzkumu hustotních trubic,“ uzavírá Ivana Kolmašová.